Rozhovor s Davidem Dorůžkou

V pátek 20.února zavítalo do slánského Hejtmanského dvora trio Davida Dorůžky. Tento mladý kytarista ze známé muzikantské rodiny Dorůžků zaujal komorním až lyrickým jazzovým projevem za doprovodu zkušených hudebníků Jaromíra Honzáka na kontrabas a Pavla Badyho Zbořila na bicí nástroje.Ohlas publika byl překvapivě srdečný. David je navíc jako jeden z mála českých občanů absolventem americké Berklee College of Music – jedné z nejprestižnějších hudebních škol světa. Letos ve Spojených státech dokonce natočil svůj sólový debut Hidden Paths pro značku Cube Metier. Už z těchto důvodů jsem jej požádal o rozhovor.
Pocházíš z muzikantské rodiny. V jaké době tě oslovil jazz?
Přesněji pocházím z rodiny hudebních kritiků. Pouze děda byl aktivní muzikant. Jazz mě chytnul, když mi bylo asi tak třináct let.
Měl jsi nebo máš nějaké kytarové vzory?
Teď už ne. Už dlouho neposlouchám žádné kytaristy, ale poslouchal jsem jich spoustu. Třeba Wes Montgomery, Jim Hall, Pat Metheny, John Scofield, Bill Frisell a další.
Někteří Češi studovali stejně jako ty na Berklee, ovšem kratší dobu než ty – vydržel jsi tam tři roky. Jak ses vlastně na Berklee dostal?
Dostal jsem v Čechách stipendium, když Berklee pořádala hudební dílnu ve Frýdlantu v roce 1997. Vlastně to byla dosud jediná taková akce, kterou Berklee pořádala v České republice. Tam jsem dostal stipendium a na dva roky potom odjel do USA. Později mi stipendium zvýšili, a tak jsem zůstal celkem tři roky.
Co přesně jsi v Berklee studoval?
Hru na kytaru a skladbu. Převážně ale skladbu.
Na Berklee jsi obdržel několik ocenění. Za co byla?
Dostal jsem řadu ocenění, ani si všechny nepamatuji. Jsou to ceny, které dostávají studenti za určité dosažené úspěchy.
Kolik vás bylo ve třídě studentů? Byly tam třídy všech možných velikostí. Celkově je tam více než tři tisíce studentů, z toho asi dvanáct set kytaristů, z nichž většina ještě neumí moc hrát. Já zaznamenal tak pět lidí, kteří hrají opravdu pěkně.
Většina lidí si to tedy prostě zaplatí?
Ano, tak to je.
Setkal ses s řadou slavných osobností. Kdo tě z nich nejvíce zaujal či inspiroval?
Mnoho lidí, včetně muzikantů, kteří slavní nejsou. Ti na mě zapůsobili asi víc než ti slavní. S řadou lidí jsem se setkal i mimo školu. Třeba bubeník Jorge Rossy z tria Brada Mehldaua, s kterým jsem párkrát hrál. Vlastně jsem se s ním setkal už dříve v Praze. Potom celá řada mých spolužáků. Také bubeník Rodney Green, ale s tím jsem se setkal až po škole v New Yorku. A spousta dalších, neznámých.
Jaký byl Herbie Hancock coby lektor?
Setkal jsem se s ním spíše nepřímo. Byl jsem jedno léto při škole na asi desetidenním kurzu v Coloradu. Byl to výběrový kurz, přijala spousta lidí. Hancock dělal takový seminář. Rozhodně bylo užitečné ho slyšet mluvit a hlavně hrát.
Máš v současném jazzu nějaké vlastní postřehy?
Hlavně neřadím hudbu do různých kategorií, jako jazz, klasická hudba aj. Zajímá mě hodně hudby mimo vlastní jazz.
Kdo tě hudebně oslovuje ve světě a kdo v České republice?
Je toho dost. Spousta různých interpretů, třeba teď jsem poslouchal dost hudby z Brazílie a Argentiny. Také hodně současné evropské tzv. vážné hudby, hlavně různé skladatele z východní Evropy a pobaltských zemí.
Jak se díváš na poslední dobou stále častější prolínání hudebních stylů, jazz nevyjímaje?
Nehodnotím předem, jestli je to dobře nebo ne, záleží na konkrétním hudebníkovi. Žádná kombinace nějakých prvků sama o sobě nemusí být ani dobrá ani špatná, záleží na tom, kdo z toho udělá jakou hudbu. Jakýkoli vyjadřovací prostředek může fungovat. Není to ale o samotném prostředku, ale o tom obsahu, co je za tím.
Zaujal tě někdo, kdo mísí jazz s elektronikou?
Moc to nesleduji, ale určitě jsou zajímaví lidé, které neznám. Většina hudby, co poslouchám, je ale akustická či prostě hraná živě.
Co tě mimo hudbu baví nejvíc?
Literatura, film…
Kteří spisovatelé?
Kdybych měl jmenovat jen dva, tak Hermann Hesse a Dostojevský. Od Hesseho jsem četl deset knih určitě.
A mezi filmy?
Třeba Andrej Tarkovskij, ale tolik to nesleduju.
Ve Slaném hraješ s Badym Zbořilem a Jaromírem Honzákem. Kdy začala Vaše spolupráce?
Známe se opravdu dlouho, asi deset let (Bady přitakává). Nehrajeme spolu sice stále, ale spolupráce trvá.
Jaké jsou tvé ambice? Chceš přinést něco nového do světa hudby?
Tímto způsobem nepřemýšlím. Jedinou ambicí asi je, abych to byl skutečně já, aby to nebylo něco neupřímného.

Děkuji za rozhovor.

Jan Čečrdle