"Vyhrál jsem řadu cen jako nejpomalejší altkař, a také zvláštní cenu z roku 1961 za tichost."
"Snažil jsem se pár týdnů cvičit a nakonec jsem hrál příliš rychle."
"Myslím, že jsem měl někde vzadu v mysli, že jsem chtěl znít jako suché martini."
Jaké je tajemství jeho tónu? "Opravdu nevím. Mohlo by to souviset s tím, že hraji ilegálně."
A co způsobuje jeho melancholi ve hře? "No, to je tím, že nehraji lépe."
Na vysoké vystudoval angličtinu. Proč se nevěnuje literární kariéře? "Mohl jsem psát jen na pláži a do psacího stroje mi stále padal písek."
"Psaní je jako jazz. Dá se vyučovat, ale nedá se naučit."
O Jacku Kerouacovi: "Nesnáším styl jeho psaní, ovšem líbí se mi styl, jakým žije."
"Někdy mne napadá, že jsou v New York City orgie, a někdo řekne: "Zavolejme Desmonda." A někdo jiný řekne: "Proč, pravděpodobně si doma čte Encyklopedii Britanniku"."
O jogurtu: "Nemám ho rád, ale Dave (Brubeck) vždy takové věci zkouší. Je nutričním masochistou. Jí cokoli, o čem si myslí, že je to pro něho dobré."
O hře Ornetta Colemana: "Je to jako žít v domě, kde je vše natřeno na červeno."
Desmondova náklonnost ke skotské byla známa. Když se pomocí testu v roce 1979 zjistilo, že má rakovinu plic, byl ironicky potěšen, že má zdravá játra. "Výborně, jedny z nejlepších jater těchto dnů. Vyprané v Dewars a plné zdraví."