( Dokončení )

1951 Orchestr opouštějí Johnny Hodges, Lawrence Brown a Sonny Greer. Přicházejí Willie Smith, opět Juan Tizol a Louis Bellson, následováni Clarkem Terrym, Willie Cookem a Brittem Woodmanem. V Carnegie Hall má premiéru suita Harlem.

1952 Willie Smith opouští band a je nahrazen Hiltonem Jeffersonem.

1953 Odchází Louis Bellson, nahrazen Butch Ballardem. Kompozice Satin Doll (textem ji opatřují Billy Strayhorn a Johnny Mercer). Mimochodem, tuto písničku složil Duke pro svoji milou Beatrice „Evie“ Ellisovou se kterou se seznámil v roce 1937.

1955 Dukův orchestr provozuje letní show Aquacades ve Flushing Meadows na Long Island. Píše také divadelní hru Man With Four Sides. Komponuje závažnou práci Night Creature, kterou premiérově uvedl v Carnegie Hall spolu s filharmonickým orchestrem. Vracejí se Johnny Hodges a Sam Woodyard. Novinky: She, Orson, Kinda Dukish, Twilight Time. Přichází Jimmy Woode.

1956 Triumf na jazzovém festivalu v Newportu. Orchestr se objevuje na titulní straně jazz magazínu Time. Mezi kompozicemi Jazz Festival Suite, Rock´ n´ Roll Rhapsody, Lonesome Lullaby, Suburban Beauty.

1957 Velmi zdařilý kompoziční rok – suity: A Drum Is A Woman, Royal Ancestry (Portrait of Ella Fitzgerald), shakespearovská suita nazvaná Such Sweet Thunder. Nové skladby: Shades Of Harlem a Cafe Au Lait.

1958 Orchestr hraje v Evropě. Duke je představen královně Elizabeth a princezně Margaret. Hraje na jazzovém festivalu v Leedsu. Toot Suite komponována pro NY festival. Skladby: Blues In Orbit, Princess Blue, Pauline´s Jump, Mr.Gentle And Mr.Cool, Happy Reunion.

1959 Přichází „Booty“ Wood. Kapela podniká nové turné po Evropě. Duke píše hudbu k filmu Anatomy Of A Murder a skládá The Queen´s Suite.

1960 Do orchestru se vrací Lawrence Brown. Nová suita se jmenuje Suite Thurday a je komponována pro jazzový festival v Monterey. Orchestr natáčí jazzovou verzi Čajkovského Louskáčka pod názvem Nutcracker Suite a také vlastní verzi Peer Gynta od Edwarda Griega. Duke píše hudbu pro film Paris Blues, scénickou hudbu pro divadelní hru Turcaret, která byla premiérově uvedena v divadle Palais Chaillot v Paříži, a také pro TV seriál Asphalt Jungle.

1961 Studiová spolupráce s hudebníky jako Armstrong, Basie či Coleman Hawkins.

1962 Cootie Williams se vrací do orchestru. Před dalším evropským turné přichází nový muž Buster Cooper. Ellington natáčí v triu s Charlie Mingusem a Max Roachem LP Money Jungle. Nová kompozice se jmenuje The Feeling Of Jazz.

1963 Duke píše a produkuje show My People na objednávku Century of Negro Progress v Chicagu. Píše také suitu Timon Of Athens pro shakespearovské divadlo ve Stratfordu v Ontariu. Další suita nese název Afro – Bossa. Turné po Evropě a vzápětí po Dálném východě na žádost vlády USA. V Paříži nahrává se zpěvačkou švédského původu Alicí Babs.

1964 Mercer Ellington nastupuje do bandu nejen jako trumpetista, ale i jako cestovní manažér. Nové turné po Evropě s návštěvou Japonska. Pod dojmem této cesty a cesty po Dálném východě je napsána slavná The Far East Suite. Zatím však ještě nenahrána.

1965 Orchestr hraje v Bílém domě, na Panenských ostrovech a opět v Evropě. První koncert církevní hudby je proveden v Grace Cathedral v San Franciscu. Duke hraje s Boston Pops Orchestra. Nové kompozice včetně The Virgin Island Suite a The Golden Broom And The Green Apple. Duke je nominován na Pulitzerovu cenu za přínos jazzové hudbě.

1966 Duke je poctěn Presidentskou zlatou medailí z rukou Lyndona Johnsona. S Ellou Fitzgeralovou navštěvuje opět Evropu. Hraje koncert vlastní církevní hudby v Coventry Cathedral v Anglii. Orchestr hraje v Dakaru v Senegalu na světovém festivalu černošského umění a také Japonsku. Duke píše hudbu k filmu Assault On A Queen a k divadení hře Murder In The Cathedral. Nové skladby: La Plus Belle Africaine, The Shepherd, Swamp Goo, Drag, House Of Lords (s Earl Hinesem na piano), The Witch, The Second Portrait Of The Lion. Umírá Dukova žena Edna Ellington (rozená Thompson).

1967 Umírá Billy Strayhorn. Na jeho počest je nahráno album And His Mother Called Him Bill. K orchestru se připojuje Jeff Castleman. Poslední evropské turné s Producentem Normanem Granzem. Několik koncertů s Ellou Fitzgeraldovou. Koncert církevní hudby v Cambridge University v Anglii. Yale University uděluje Dukovi čestný doktorát.

1968 Druhý církevní koncert je premiérově uveden v NY. Až na jednu výjimku obsahuje nové kompozice. Hlavní ženský part zpívá švédská sopranistka Alice Babs. Band opouští Jimmy Hamilton, nahrazuje ho Harold Ashby. Orchestr podniká turné po Jižní Americe a Mexiku. Mezi novými kompozicemi je Latin American Suite a melodie k filmům Change of Mind a My Lonely Love.

1969 Na počest Dukových 70.narozenin se v Bílém domě koná „birthday party“, na které mu prezident Nixon předává Medaili svobody. Evropské turné již v produkci George Weina. Duke poprvé za železnou oponou (Praha). Koncerty církevní hudby v Paříži, Barceloně a Stockholmu. Turné po Antilách. Norris Turney, Wild Bill Davis a Victor Gaskin nastupují do orchestru.

1970 Umírá Johnny Hodges. Band opouští Lawrence Brown. Nové skladby: suita The River pro American Ballet Company, The New Orleans Suite, Afro – Eurasian Eclipse pro festival v Monterey. Opět do Evropy a Dálný Východ.

1971 Orchestr opouští Cat Anderson. Nově příchozí: Harold Minerve, Herold „Money“ Johnson, John Coles, Joe Benjamin a Rufus Jones. Turné po SSSR a Evropě, druhé turné po Jižní Americe a Mexiku. Kompozice: The Goutelas Suite (premiéra v Lincoln Center, NY) a suita Togo Brava! (premiéra na jazz festivalu v Newportu).

1972 Nejdelší – dálně východní turné: Japonsko, Filipíny, Thajsko, Singapur, Indonésie, Austrálie a ostrov Fidži. Mezi skladbami New York, New York.

1973 Dukův třetí církevní koncert je proveden v londýnské Westminster Abbey Cathedral a v Palladium. Poslední turné po Evropě plus koncerty v Zambii a Etiophii. Ve Francii je poctěn Řádem čestné legie. Vychází jeho autobiografie Music Is My Mistress. Umírá Dukův osobní lékař Dr. Arthur Logan.

1975 V lednu se Duke zhroutí. V březnu je naposledy převezen do nemocnice. Ještě tam, na lůžku, pracuje na opeře Queenie Pie a na suitě Three Black Kings. Poslední s kým hovoří doslova pár hodin před smrtí je jeho nejoddanější hudebník barytonsaxofonista Harry Carney, který s ním pracoval od roku 1927. Telefon u Dukovy postele zazvoní, ten jej na svolení lékaře vezme a něco praví do sluchátka. Jeho hlas je již změněn k nepoznání a Harry prosí, zda je možné k telefonu zavolat Duka. Ptá se, kdo je na druhém konci drátu a „neznámý“ hlas mu odpoví: „Býval jsem Duke Ellington“. Duke umírá téhož dne, tj.24.května, na zápal a rakovinu plic. Smuteční obřad se koná v Cathedral of St.John Divine 27.května za účasti 10 000 smutečních hostů uvnitř katedrály a tisíce lidí vně. 8.října umírá Harry Carney.

1975 Syn Mercer Ellington se ujímá vedení The Duke Ellington Orchestra a odjíždí na turné do Anglie. Pravidelně koncertuje a natáčí několik významných alb.

1976 Beatrice Ellis (také známá pod jménem Evie Ellington), Dukova družka od roku 1937, umírá 7.dubna. Je pochována vedle Duka a jeho rodičů na Woodlawn Cementery v New Yorku. Vzdělávací centrum Duka Ellingtona bylo vytvořeno v prostorách St. Peter´s Lutheran Church v New Yorku.