Jaké je to nahrávat v Green Mill?
Zábavné, i když náročné. Nahrávalo se po tři večery a pokaždé to bylo jiné. Po dva večery tam byla navíc televize. Chtěl jsem toho co nejvíce archivovat, už kvůli Jonu Hendricksovi.

Jak k té nahrávce přispělo publikum?
Samozřejmě svojí energií, podporou a vzrušenou atmosférou, kterou vytvořilo.

Jak vybíráte skladby, ke kterým přidáváte texty? Např. nádherná kompozice Vince Mendozy Esperanto.
Obvykle mne ten kus nějak osloví. Také sám hledám - poslouchám spoustu hudby, něco potřebuji poslechnout znova a znova, abych si to zamiloval.

Jak daleko jste se svými studii a co vás přimělo změnit svoji cestu?
Tři roky jsem studoval na University of Chicago a přitom hrál v klubech, což moc dohromady nešlo. Hudba nakonec vyhrála. Viděl jsem, že budu lepší vokalista než profesor. Jsem moc rád, že mám právě tuhle práci. Jako zpěvák předávám lidem informace - to se podobá učení. Písně mají slova, takže vyprávím příběhy.

Jak doplňujete energii?
Spánkem. Kdyby to šlo, spal bych jen hodinu, ale r to není můj případ.

Máte nějaké sny, ve kterých tvoříte?
Mám, tam mne napadl text k Tanja Jean. Potřebuji hodně samoty, psaní je obtížná práce. Nemůžete si jen tak sednout a psát. Vyžaduje to čas.

Proč není jazz populárnější?
Je pro to několik důvodů. Jedním z nich je, že lidé od sebe ani od kultury mnoho neočekávají. Zajímají se více o vydělávání peněz, pohodlí, luxus, laciný humor. Také je všude kolem nás příliš mnoho hluku, vč. hudby v obchodech, výtazích a pod. Když pak slyší hudbu, neumějí se na ni soustředit. Poslouchají ji povrchně při řízení auta nebo žehlení. Na pozorný poslech si neudělají čas.

Můžeme dosáhnout nějakého pokroku?
Leccos je možné. Teď začalo nové století. Snad se lidi trochu zastaví a zamyslí, začnou si klást otázky. Možná se obrátí k umění. Člověk je ta nejneuvěřitelnější věc, která existuje. Jen se podívejte, co lidé dokáží. 1,5 % jich si kupuje ty zatracené desky, které představují vážnost.