Ve svých pamětech Music Is My Mistress (DaCapo Press, NY 1973) Ellington píše: „Herbie Jones, mladý veterán mnoha orchestrů Mercera Ellingtona, se k mému orchestru připojil na Ceylonu. To proto, že se hodně zajímal o kulturu a filosofii Východu. Nic ho nemohlo odradit, když jsem mu z té části světa zaslal pozvání, které okamžitě akceptoval. U nás se velice dobře uplatnil, byl dobrým čtenářem not, zároveň přesně a čitelně extrahoval jednotlivé nástrojové linie z partitur, v kterémkoli orchestru se objevil, tak hrál vždy za prvním pultem. Nikdy nevyžadoval nějakou zvláštní odměnu či zacházení nebo jiná privilegia, tak jako starší a dlouholetí spoluhráči. Vždy byl čistý a elegantní, nekouřil ani nepil a každý den ušel nejméně 4 míle pěšky. Herbie Jones je můj dobrý přítel, mám rád jeho i jeho příjemnou rodinu a jediný důvod, proč s námi nehraje ještě dnes, je, že jako zodpovědný člověk a manžel se rozhodl zůstat u rodiny.“

V interview pro Smithsonianův institut Jones řekl: „Co mě překvapilo, když jsem se připojil k Dukovi? Bylo to, že přijdete mezi lidi, mezi kterými okamžitě ztratíte kousek svého sebevědomí. To proto, že hrajete hudební materiál, který je z pera Duka a Strayhorna naprosto jedinečný a nedá se okopírovat. Někdy máte pocit, že zde něco nehraje, že je váš nástroj tak trochu mimo harmonii. Přitom hrajete správné noty tak, jak vám to říká váš part, a přesto se vám zdá, že to neladí. Až později přijdete na to, že je všechno dokonalé. Nikdo jiný než Duke takhle nepsal.“

S Dukovým orchestrem procestoval pět kontinentů. Mezi jeho aranžmá, které orchestr nahrál a provozoval při koncertech, patří především: El Busto, Cootie´s Caravan, The Prowling Cat a také The Opener, zde se také musí připomenout Jonesův přínos k 1. a 2.církevnímu koncertu. Ačkoliv byl Dukem neustále vyzýván, aby něco zkomponoval, třeba sólovou věc pro sebe, nikdy tak neučinil. Jones měl také záliobu ve fotografování, jeho obrázky neobyčejně okouzlovaly jazzového impresária Normana Granze, s kterým přátelil.

Herbert Robert Jones se narodil v městě Miami na Floridě 23.března 1926. Ve 14 letech začal hrát profesionálně a později také aranžovat. Navštěvoval Florida A&M College, kde absolvoval v roce 1950. Vysokoškolsky vzdělán se stal členem orchestru, kterýž vedl Lucky Millinder. Při zaměstnání pak pokračoval ve studiích aranžování a kompozice na několika akademiích. Pracoval v orchestrech, které vedly Andy Kirk, Buddy Johnson, Cab Calloway a Mercer Ellington.

Po opuštění Dukova bandu v roce 1968 se stal na několik let ředitelem významné soukromé školy Arts and Culture, Inc. V NY na 125.ulici, po dobu více než jedné dekády jako sponzor řídil Policejní atletický klub v Harlemu. Stále vyučoval, přednášel, psal, aranžoval a příležitostně vedl vlastní skupiny až do doby, kdy se ozvaly silné příznaky nemoci. Herbieho Jonese přežil jeho bratr Benjamin, který žije v Miami, a děti: dcery Jennifer (žije v Mt.Vernonu ve státě NY) a Priscilla Carr, která žije v Lancasteru stát California, a syn Herbert Jr., který žije v New Jersey. Také můžeme vzpomenout tři vnuky.