Je to už patnáct let, co tragicky zahynul vynikající jazzový pianista Vladimír
Klusák. Nemůžeme nevzpomenout. Vladimír miloval muziku a hrál na klavír od
malička. Jeho otec byl v té době uznávaný muzikant a aranžér. Na rozdíl od
otce, který se věnoval spíše hudbě lidové, to Vladimíra táhlo k jazzu. Od
šestnácti let hrával bezchybně ragtimy Scotta Joplina i dalších jazzových
pianistů a ve dvaceti se poprvé objevil v televizi.
Když o pár let později založil skupinu Swing Quartet ve stylu Benny Goodmana, začala jeho opravdová muzikantská kariéra. Se svými přáteli Zdeňkem Mayerem na klarinet, se mnou na bicí a Františkem Sojkou na vibrafon hrál velmi dlouho a za tu domu jsme koncertovali na mnoha pódiích u nás i v zahraničí (tehdejší NSR, NDR, SSSR pak Španělsko, Francie, Polsko a Japonsko). Na zájezd do Japonska vzpomínám dodnes s úsměvem: Do jazzklubu Reduta zavítal nějaký Japonec a nadšen naším hraním nás pozval jako první jazzovou skupinu z republiky na turné do Japonska. Nabídku jsme brali s rezervou, protože podobné akce byly časté a nikdy nevyšly, tato se ale povedla a turné dopadlo úspěšně.
Vladimír uplatnil své hudební nadání i mimo Swing Quartet. Dlouho spolupracoval
s Big bandem Českého rozhlasu a napsal hudbu k filmu Hynka Bočana Pasťák.
Dokonce se mu podařilo získat stipendium a studovat rok v USA na známé Berklee
College of Music v Bostonu. Po večerech si tam přivydělával hraním oblíbených
ragtimů a boogie woogie po barech.
Vladimír měl kromě hudby ještě jednoho koníčka – motory. Jako inženýr měl rád všechno, co jezdilo nebo létalo. Sám vlastnil dvě aerovky, motorový člun a na svou dobu krásný Mercedes. Měl i pilotní průkaz, rád sportovně létal. Jeho touha po vlastní rogalu se mu však stala osudnou. Rogalo bylo vadné a Vladimír se po zkušebním letu již nevrátil domů. Dodnes na něj vzpomínám a s odstupem času si čím dál tím víc uvědomuji, jak moc nám všem Vladimír chybí. Vladimír Klusák zemřel 27.10.1990.
