Pravda o koncertu, který se konal dne 25.III.2004 v kině Centrál v Hradci Králové, je poněkud jiná. První tři řádky limericku platí, čtvrtý je však básnickou licencí. Koncert zcela jistě nezklamal nikoho, neboť byl publikem beznadějně (neb předem) vyprodaného sálu bouřlivě aplaudován a skončil na české poměry vzácně – ovacemi vstoje. Diváci nechtěli Zuzanu Navarovou + Koa pustit z pódia a tak si vynutili čtyři přídavky. Ale vraťme se na začátek. Uslyšeli jsme písničky z posledních dvou alb Zuzany a jejího souboru (Barvy všecky a Jako Šántidéví), např. Mami, já vodu nechci, Soske, Dnes nefouká vítr, miláčku, Taši delé, Orlice, Učiteli, V buši, Šántidéví, Indiánská, Marie, Vřelé díky z pupku, Klobouk a další; z alba Skleněná vrba pak Lajla tóv. V přídavcích zazněla i jedna novinka (název neznám) – tango.

       Zuzana Navarová vypadá nadmíru mladě, zpívá uvolněně a přirozeně. Hráči Koa hrají rovněž s chutí a zjevně se při tom baví. Jak vlastně už název napovídá, Zuzanu + Koa je třeba brát dohromady, nikoli jako zpěvačku s doprovodnou kapelou. Větší část hudby je z pera Navarové (s jejími texty), dalším neodmyslitelným autorem je pak Biháry (rovněž s texty na vlastní hudbu). Jsem rád, že nemusím soubor zařadit do nějaké škatulky. V jejich hudbě slyšíte vlivy, názvuky i formy jazzu, blues, Afriky, latiny, musette, písničky, šansonu, cikánské, židovské i arabské hudby. To vše se ale (jako u world music) nemísí v jedné písničce – každá z nich je jiná. Pokud jde o nálady, jsou zastoupeny kousky veselé, zamyšlení i nostalgické (hlavně z pera Mária). Texty Navarové jsou originální, poetické a po třech albech s Koa – stejně jako její hudba – rozpoznatelné. Hudbě nechybí hravost a improvizace, aranže jsou vkusné a nápadité.

       Až na kytaristu Khaouaje, který dostal malý prostor na to, aby ukázal, co umí (jen jedno sólo), se vyřádili všichni. Mimořádné a přirozené muzikálnosti Biháriho si nejvíc cením na jeho hře na akordeon; stačí slyšet byť jen jeho úsporný doprovod. Překvapil mne značný rozdíl ve zvuku na koncertu v porovnání se studiovými nahrávkami: podstatně silnější basa a především bicí. To je však vcelku přirozené a pro živou prezentaci vhodné. Koncert (po léta trvajícím poslechu hudby z nosičů) jen potvrdil, že Navarová + Koa patří k vrcholným souborům české hudby bez ohledu na žánr.

       Třešinkou na dortu bylo, že jsme mohli pozdravit muzikanty a poděkovat za radost a potěšení, kterého se nám od nich vrchovatou měrou dostalo. Dozvěděli jsme se, že koa je africký strom, ze kterého se dlabou mj. bubny. Neplánovaně došlo i k setkání se Zuzanou Navarovou, které jsme rovněž vyjádřili díky a uznání. Uvědomil jsem si při tom, jak je její kariéra (Nerez, Tres, Koa s Ivánem Gutiérrezem a současný Koa) čitelná a hudebně logická co do vývoje. Na závěr poděkujme i kinu Centrál, které tyto vzácné umělce pozvalo. Vždyť městu Hradec Králové, odkud Zuzana pochází, se to dosud nepodařilo.