Narodila se 2.července 1915 ve Washingtonu, DC, tedy v době kdy jejímu bratrovi Edwardu Kennedymu Dukovi Ellingtonovi bylo 16 let. Zanechala po sobě dva syny, Michaela a Stephena. Oba jsou z prvního manželství s novinářem a politologem Danielem Jamesem, které skončilo rozvodem. Její druhý manžel se jmenoval McHenry Boatwright, byl operním zpěvákem (baryton) a zemřel v roce 1994. První vzpomínku na svého staršího bratra jako hudebníka měla Ruth z doby okolo svých 11 let, kdy jej poprvé slyšela v rádiu. V té době již Duke nebyl ve svém rodném městě, ale žil v New Yorku v prestižní čtvrti Sugar Hill. Duke měl pro svoji sestřičku vždy pochopení a nabízel jí neustále podporu. V Ruthiině nekrologu publikovaném na internetu ji Steve Voce cituje: „Edward byl můj bratr, ale zároveň velký ochránce. Pomáhal mně tak, že jsem o tom mnohdy ani nevěděla, a to nejen do doby, než jsem se postavila na vlastní nohy, ale i později. Velmi si přál, abych byla vzdělaná, v tom mě podporoval nejvíce.“

Což se také stalo. Základní a střední vzdělání absolvovala v rodném městě. V roce 1929 se celá rodina (otec, matka, Ruth, Dukův syn Mercer – ovšem bez Dukovy manželky Edny, se kterou se oženil 2.července 1918, odstěhovala do velkého apartmánu na 381.Edgecombe Avenue v Harlemu a později do luxusního ateliérového domu ve stejné ulici. Ruth v NY začala svá vysokoškolská studia biologie na New College of Columbia University. Po absolutoriu a získání „degree“ – hodnosti v roce 1938 znovu na naléhání a za podpory již slavného bratra odjela do Paříže na pokračovací studia biologie a také jazyků. To jí bylo 23 let a Duke ji stále považoval za nezkušenou holčičku, která by snadno mohla podlehnout svodům velkého vzdáleného města. A tak jí obstaral jakousi starší přítelkyni, dalo by se říci „gardedámu“, která ji provázela po dobu studií. Jmenovala se Minnie Green Singleton a pocházele z okruhu nejbližších přátel rodiny. Také této průvodkyni Duke financoval celý tříletý pařížský pobyt. Ruth studovala na Sorbonne University a bydlela u Dukovy přítelkyně, což nebyla žádná jiná než slavná tanečnice Josephine Baker.

Když se v roce 1941 vrátila Ruth do vlasti, rozhodla se, že bude pracovat a žít v NY. Hrdá na svou barvu pleti (stejně jako celý rod byla hrdá na svůj původ) začala být aktivní ve hnutí NAACP (National Association of Colored People), v organizaci, která usilovala o kulturní, vzdělanostní a sociální úroveň barevného obyvatelstva. Na určitý závazek začala také pracovat pro NY rozhlasovou stanici WLIB, kde měla své radio show. Byla to také ona, kdo se nejvíce zasadil o to, aby se Dukův přítel reverend John Gensel stal pastorem Chrámu sv.Petra luteránské církve. Byla hezká, přitažlivá, vlídná, elegantní, kultivovaná ve způsobu chování a přáteli vzpomínána jako příjemná společnice a hostitelka.

Zároveň v roce 1941 Duke zformoval a uvedl do života nakladatelství Tempo Music, zabývající se převážně hudebními (notovými) tiskovinami svých kompozic a do jejího čela jmenoval svoji sestru. To bylo v době, kdy byl Ellingtonův orchestr na vrcholu popularity. Pro potřeby společnosti a své sestry zakoupil Duke čtyřposchoďový dům na Manhattanu v Riverside Drive. A Ruth dokázala v presidentském křesle sedět až do roku 1995, kdy prodala 51% akcií jinému NY hudebnímu nakladateli. Ruth také dlouhou dobu často doprovázela svého bratra na různých společenských, charitativních a jiných akcích, které byly často určeny k jeho poctě.Pro společenský časopis Ebone Magazine řekla: „Bratr mě často bral s sebou, protože nechtěl, aby jiné ženy byly nazlobené, kdyby ho doprovázela jedna z nich.“ Její slova zasluhují vysvětlení. O kterých rozzlobených ženách Ruth pro Ebony Magazine mluví. Má na mysli pouze dvě ženy?

Všichni víme, jak to v životě chodí. Duke, slavný, pohledný, vždy dokonale oblečený, uctívaný, aristokratický, bohatý a s mnoha dalšími adjektivy, byl jako každý umělec takové velikosti obletován ženami. Je také známo, že žena je pro umělce tou největší inspirací a Duke nebyl výjimkou - svědčí o tom suita Drum Is A Woman (1956) a snad ještě více píseň Sophisticated Lady (1932). Ruth ale s největší pravděpodobností měla na mysli pouze dvě ženy. Ta první byla Dukova manželka, která mu dala syna, spolužačka ze střední školy Edna Thomson. Brali se v 18 letech, oba tedy velice mladí.

V roce 1922 odešel Duke spolu se svými druhy Otto Warwickem a Sonny Greerem krátce do NY. Brzy se však vrátili domů, protože, jak říkal Duke, umírali hlady. Pianista Thomas „Fats“ Waller musel Duka o rok později dlouho přemlouvat, aby se svými druhy, plus Arthurem Whetsolem a Elmerem Snowdenem do NY vrátili. Hudebníci nastoupili do harlemského klubu Barron´s, který byl později přejmenovaný na Kentucky Club. Manželka Edna čas od času za svým mužem přijela, syna Mercera nechávala u rodičů. Ale když se pak celá Dukova rodina v roce 1929 přestěhovala z Washingtonu, DC do New Yorku, zůstala Edna doma. To už měl jejich vztah vážné trhliny. Jako manželé zůstali celý život, žili však odděleně. Téměř nikdy, při jakékoli příležitosti, se neobjevila po boku svého muže. Syn Mercer více inklinoval k matce, a když v 50.letech začal vést vlastní skupiny, objevovala se Edna s ním.

Dukovo srdce však již patří jiné ženě, tanečnici, která se jmenuje Beatrice Ellis. Dle hudebníků orchestru je to neobyčejně hezká žena s takřka bílou pletí, ačkoliv oba rodiče jsou pleti černé. Patrně je to následek jakési etnické modulace, kdy otec má předky indiánské a německé a matka indiánské a irské. Známost začíná v roce 1937 a Duke nachází nový domov (má-li vůbec nějaký, když je stále na cestách) na adrese Apartment 22c, 140 West End Avenue, NY. Také ona se s ním na veřejnosti ocitá zřídkakdy, také ona na sebe dobrovolně bere břemeno ulity. Existuje pouze jediná fotografie, na které jsou spolu, děje se tak při Dukově „65“. V závěti si Ellington přeje, aby Beatrice „Evie“ Ellis odpočívala po jeho boku v Bronxu. Beatrice umírá 7.dubna 1976 a o pár dní později se tak děje. Mimochodem, vztah Duka a Evie zůstává nejméně probádanou oblastí Ellingtonova života. Znamená to, že nikomu do tohoto vztahu nenechali nahlédnout.